Po neuvěřitelných 46 letech ve službách VHS Břeclav se s námi rozloučil náš kolega Karel Wagner. Téměř celý život ho provázela Tatra, náklaďák s nezaměnitelným zvukem motoru a podvozkem, který si poradil s čímkoli, co mu přišlo do cesty. Tatra se stala jeho srdcovkou a za volantem strávil doslova kus života.
Karel Wagner pochází z Břeclavi, pro středisko VHS se vyučil vodovodním montérem. Tuto práci i nějaký čas vykonával. Ještě před vojnou si ale stihl udělat i kompletní řidičák. „Na vojně jsem dva roky jezdil autobusem. Vrátil jsem se po vojně na závod do Břeclavi, ale zhruba po roku a půl se naskytla možnost přejít do VHS v Brně na dopravu. Tam byla veškerá těžká mechanizace, bagry, Tatry, velké stroje. To mě lákalo. Po čase jsem se do břeclavského závodu vrátil, ale už jsem zůstal u volantu,“ vzpomíná Karel Wagner.
Na práci vzpomíná rád: „Někdy to šlo líp, někdy hůř, to když bylo špatné počasí. Ale kolektiv byl vždycky dobrý. Chybí mi to. Občas se musím stavit aspoň za klukama z dopravy na kafe. Než navyknu na důchodový režim, chvíli mi to potrvá,“ posteskl si pan Wagner.
Na nudu si ale v důchodu stěžovat nemůže. „Bydlíme v domku a práce je tak pořád hodně. Navíc je potřeba se starat i o zahradu a z čeho mám radost, konečně si užiju vnoučata! Konečně na ně budu mít čas.“
Na závěr posílá vzkaz kolegům: „Vydržte co nejdýl! Stojí to za to. S klukama je sranda a je na ně spoleh. Když jsem já vydržel čtyřicet šest let, vy to zvládnete taky.“
A jak odchod dlouholetého kolegy vnímá šéf? „Na středisku dopravy si budeme muset zvyknout, že Kája už je důchodce. Všem nám bude chybět. Byl spolehlivý a vždy v dobré náladě. Doufám, že si zasloužený důchod bude pořádně a ve zdraví užívat,“ uzavírá Richard Šimoník, vedoucí oddělení doprava ve VHS Břeclav.